Kniha otevírá pohled do doby rozkvětu japonské poezie, kterou v období Heian vytvářela šlechta u císařského dvora v Kjótu. Její hlavní část tvoří kompletní překlad sbírky Sto básní od sta básníků, pečlivě vybraných a uspořádaných významným básníkem a teoretikem Fudžiwarou no Teikou kolem roku 1236 z rozsáhlých Císařských antologií. Tato sbírka, dodnes považovaná za vrchol klasické japonské poezie, je jedním z nejcennějších literárních děl starého Japonska. Čtenáře seznámí s historickým, literárním i výtvarným pozadím sbírky obsáhlý úvod. Doslov se pak věnuje staré japonské poetice, vysvětluje specifika básnického jazyka, obrazných prostředků a estetiky pětiverší waka (též tanka). Kniha dále obsahuje sto deset dalších přeložených básní, které dokládají vývoj tohoto žánru, jeho tematickou a metaforickou rozmanitost a jazykové osobitosti staré japonské poezie.