Statkářovo jitro

Devatenáctiletý kníže Dmitrij Něchljúdov přerušil studium na univerzitě, aby se věnoval svému hospodářství a zlepšil život sedláků. Jeho teta, hraběnka Bělorecká, se mu snažila rozmluvit to, často pomocí klamavých argumentů, ale bez úspěchu. Na statku se Dmitrij setkal s těžkým životem poddaných a jejich chudobou a pokusil se jim pomoci. Brzy si uvědomil, že za úpadek a špatné hospodaření může především nevzdělanost, zlé návyky a rozšířený alkoholismus. Postupně však ztratil naději, přemožena ho únava, stud a pocit bezmoci.