Tyto dvě biblické knihy čtenáře přenášejí do těžké doby, kdy lid Staré smlouvy přišel o svou zemi a chrám a žil roztroušený mezi cizí národy. Tato nová situace byla pro ně velkou zkouškou víry. Jak se chovat, když Bůh dopustil, aby cizinci znesvětili chrám, přerušili bohoslužbu a odvlekli lid do vyhnanství? Nebyla to porážka samotného Boha? Navíc zajatci v Babylóně pozorovali velkolepé oslavy na počest mocného boha Marduka, zatímco oni sami nemohli svému Bohu v cizí zemi vůbec obětovat. Cesty Boží jsou však překvapivé. Bůh svůj lid ponížil, aby ho později povýšil, a vzal mu všechno, aby mu nakonec dal víc, než ztratil. Právě babylónské zajetí přineslo lidu duchovní obrodu a sformovalo z něj společenství, které se nenechává strhnout okolím, i když čelí nepřátelství a opovržení. Knihy Ezechiela a Daniela nejsou snadné k přečtení, nechávají mnoho otázek bez odpovědi, ale přinášejí jasnou a radostnou zprávu: Hospodin – a nikoli Marduk – je počátek i konec, jediný pravý Bůh.