Tato kniha zkoumá, jak starověcí Egypťané chápali člověka a lidství. Navazuje na strukturu první části a ukazuje, že Egypťané vnímali všechny bytosti – bohy, zesnulé, živé lidi i panovníka – podobným způsobem. Nejprve se zaměřuje na místo člověka v egyptském pojetí vesmíru a jeho vztah k ostatním bytostem. Následně se věnuje vzniku člověka, zrození a jeho náboženskému významu. Důležitou součástí knihy je také pohled na to, z čeho se lidská bytost skládá a jak se projevuje, a to jak během života, tak po smrti. Závěrem se kniha zabývá egyptskými představami o smrti a vzkříšení, přičemž se vrací k úvodní myšlence, že smrt může být novým zrozením.