Společnice pro sebevraždu

Slávka s Františkem zůstali o samotě. Bývalý milionář a mladá žena, která mu nabídla společnost v posledních chvílích. „Pane továrníku,“ začala Slávka váhavě, přitom horečně přemýšlela. „Já…“ „Nechte to, slečno,“ přerušil ji František. „Jsem pomalý, potřebuji si to všechno srovnat v hlavě. Peníze? Ty jsou pryč. Továrna je zatížena hypotékou, sotva ji zvládá a nevím, jestli ji vůbec udrží. Statek je zadlužený a úroda nedostačuje na splacení. A Alan… ten už se z mých peněz radovat nebude, i kdyby nějaké byly. Ale nejsou,“ povzdechl si a zvedl zrak. „Tak co teď?“ Slávka ho chvíli mlčky pozorovala, pak se vzdala toho, co chtěla říct, a místo toho stručně prohlásila: „Nic. Teď už zbývá jen důvod, proč jsem sem přišla. Jen připomínám, že jsem vám nabídla společnost při sebevraždě.“