Hry I

Sborník her Františka Langera představuje základní kámen jeho dramatické tvorby. Stejně jako v antických tragédiích se i v Langerových hrách střetává morální konflikt, který spočívá v postavení jednotlivce vůči vyšším principům – povinnosti k národu, státu či lidstvu. První dramatický úspěch Langera, tříaktová veršovaná tragédie Svatý Václav z roku 1912, je typická pro jeho předválečné období a spojuje ho s uměleckou skupinou kolem Uměleckého měsíčníku. Jeho zkušenosti z československých legií se odrážejí v hrách Ráno (1917) a cyklu dramatických obrazů Vzdání se 28. pluku (1920), Zborov (1920) a Na Sibiřské magistrále (1923). Tyto monumentální scény, původně hrané pod otevřeným nebem, zachycují klíčové momenty vzniku a vývoje legií a těšily se velkému ohlasu v prvních letech Československa. Ráno bylo dokonce nastudováno ve Stavovském divadle s významnými herci u příležitosti 80. narozenin T. G. Masaryka. Tříaktová hra Jízdní hlídka (1935) patří k nejznámějším dílům Langera. Její silný epický náboj a sevřená forma, spolu s tématem hrdinského osudu vojenské hlídky v sibiřské stepi, ji činí aktuální i v době ohrožení státu. Poslední Langerova hra, Bronzová rapsodie (1958), zůstala nedokončená a nikdy nebyla uvedena. Vznikala v období stalinismu, kdy autor nemohl publikovat. Inspiraci k ní našel v několika verších z Iliady a vytvořil tak působivé drama o činech malého národa Kuretů v době bronzové.