Sbírka jedenácti povídek Isaaca Singera, poprvé vydaná v roce 1961, oživuje svět polských židovských ghett před druhou světovou válkou. Singer s věcností a strohostí dialogů vykresluje barvitý obraz této komunity, aniž by moralizoval nebo se pouštěl do psychologických rozborů. Jeho příběhy se točí kolem mezilidských vztahů, lásky a manželství v každodenním životě, kde muži studují posvátné texty a ženy se starají o rodinu a domov. I v tomto tradičním prostředí se však objevují neobvyklé postavy a zvláštní události, které autor pozoruje s moderním nadhledem a typickým židovským humorem, v němž se snoubí odevzdanost a staleté moudrosti.