V klíčové části své Literární recenze autor porovnává revoluční éru s vlastní současností, přičemž se zaměřuje na anonymní román Dva věky. Kierkegaard v revoluci vidí hluboké zaujetí, vnitřní zapojení a trvalé nadšení. Naopak současnosti autor vytýká nadměrné přemýšlení, které vede k pasivnímu pozorování a narušuje skutečné vztahy. Tato situace podle něj plodí jednotící, ale negativní sílu – zášť a srovnávání se s ostatními, které se projevuje v obecném, neosobním mínění. Celá práce je vytvořena s mistrovskou dialektickou zručností.