Slovo paměti (Pravdivý příběh byzantských věrozvěstů Konstantina a Metoděje)

Kronika Slovo paměti líčí dějiny Velké Moravy v letech 863–907, od příchodu Konstantina a Metoděje až po zánik státu, prostřednictvím souboru pověstí sepsaných v časovém sledu. Autorkou kroniky je Konstantin Filozof, který po své smrti předává pokračování psaní svému žáku Gorazdovi, budoucímu velkomoravskému arcibiskupovi. Konstantin úvodem píše, že otevírá kroniku, aby zachoval paměť na království, které se zdá být zapomenuto, a prosí Sofii, symbol moudrosti, o pomoc při vyprávění. Chce zajistit, aby potomci Moravanů nezapomněli na činy svých předků. V pověstech Konstantin s Gorazdem popisují Rostislavovu žádost o poselstvo do Byzance, cestu Konstantina a Metoděje do Rostislavgradu a jejich působení na Moravě, vzdělávání žáků a spory s franskými kněžími. Konstantin vysvětluje vznik hlaholice. Gorazd pokračuje v kronice a vypráví o boji za uznání slovanského písma a liturgie, o cestách do Benátek a Říma, kde Konstantin zemřel. Dále popisuje Metodějovo působení, založení moravského arcibiskupství a jeho neúnavný boj proti franským kněžím a Wichingovi. Kromě toho se v kronice objevují příběhy o životě Moravanů, o knížatech Rostislavovi, Svatoplukovi a Svantožizni, o založení Veligradu, o válkách s Franky, o Bořivojově křtu, ale i o každodenních záležitostech, jako je nedostatek soli nebo výroba nakládaných okurek. Díky vzpomínkám Konstantina a Gorazda se čtenář dozví i o jejich mládí a dětství. Kniha je doplněna audio nahrávkou pověstí na CD s hudbou J. Pavlici a Hradišťanu.