Slovník přejatých myšlenek

Slovník přejatých myšlenek objevil Gustave Flaubert po své smrti v materiálech k nedokončenému románu Bouvard a Pécuchet. Pravděpodobně měl sloužit jako základ pro druhý díl, případně být přímo jeho součástí. Již v padesátých letech uvažoval Flaubert o vydání Slovníku samostatně, s rozsáhlým úvodem. Představoval si ho jako obhajobu lidské hlouposti a průměrnosti, sestavenou z citátů a „důkazů“, které nic nedokazují nebo dokazují opak. Kniha neměla obsahovat žádné autorovy vlastní myšlenky. Flaubert chtěl, aby čtenář po přečtení Slovníku váhal s každým slovem, obávaje se, že nevědomky zopakuje některou z jeho vět. Pokud se i dnes setkáte s hlubokomyslným a přesvědčivým tvrzením, které by se mohlo zdát citátem ze Slovníku, pamatujte, že lidská hloupost, spočívající v potřebě všechno definitivně uzavřít, je stále živá.