Dutkova próza je strhující vyprávění o střetu civilizace a divočiny, o prolínání lidských osudů s mocí přírody a o křehké hranici mezi životem a smrtí, ztělesněné ničivým požárem. Je to také příběh o vzdoru – o volbě svobodného, byť obtížného života v exilu, namísto podrobení se cizím pravidlům a kompromisům. Tento román se stal významným literárním počinem a Edgar Dutka za něj zaslouženě obdržel nejvyšší ocenění, Státní cenu za literaturu.