Dospělí dětem, děti světu

Učíme se tím, že učíme. Děti jsou dar, ne samozřejmost. Přicházejí, aby nás léčili a ukazovaly, kde v nás leží potíže. Třetí díl Slabikáře štěstí je pro rodiče hledající nejlepší cestu pro své potomky, ale i pro ty, kteří chtějí pochopit své strachy a důvody, proč se jim nedaří. Klíč k dnešním bolestem je v dětství – v tom, jak jsme byli vychováváni, co jsme viděli a prožívali. Pouze deset procent dětí má možnost rozvíjet se svobodně. Na jednu pochvalu připadá deset pokárání či trestů. Tyto rány z dětství vedou k nejistotě, bázni a nedostatku sebevědomí. Dítěti nemůžete dát, co nemáte sami v sobě. Neustálá kritika je odrazem vlastní nespokojenosti, křik zase vnitřní bolesti. Dětská duše je křehká – stačí jedno slovo a vzplane. Nedělejte za dítě to, co umí samo, oslabíte ho. Každé dítě má silné Já, které se pokusy zlomit jen ztratí a bude ho v dospělosti hledat. Často druhým vyčítáme to, co sami v sobě nemáme zpracováno. Matka, která si neváží sama sebe, bude k dceři přistupovat s menší laskavostí. Emocionální uzavřenost se může přenést z matky na dceru. Křičící a rozkazovačný otec se může v synovi opakovat, který se mu později vzepře. Svět se čistí skrze nás – člověk čistí člověka. Pokud neustále viníme ostatní, budou to dělat i naše děti. Naučíme-li se odpouštět, naučíme tomu i je. Děti si z našich hodnot vezmou jen to, co potřebují pro svůj životní účel. Nelze utlačovat druhé, aniž bychom utlačovali sami sebe. Rodiče, kteří si navzájem neváží a neděkují si, vychovávají děti, které budou nelaskavé ve svých vztazích. Kdo neuctívá rodiče, bude neuctivý i ke svému partnerovi. Děti věří rodičům a berou je jako vzor. Předchozí generace nás naučily pochybovat o vlastní hodnotě. Proto v nás dřímá zraněné dítě, které touží po lásce. Nevytvářejte pro děti hranice, ale s nimi. Pokud je neposloucháte a nezajímáte se o jejich pocity, budou se cítit nedůležité. Vaše děti rezonují s tím, co se děje ve vás. Do osmnácti let jsou zrcadlem rodičů – dětské nemoci často odrážejí pnutí v mámě či otci. Vysvětlujte dětem, jak věci fungují, ale bez hněvu a nadřazenosti. Mluvte k nim s úctou a laskavostí, jako k sobě rovným. Vaše děti vás nemusí následovat, ale snažte se jim pomáhat.