Kniha mapuje čtyřicetileté přátelství Josefa Škvoreckého a Oty Ulče, a také jejich manželek. Společně prožili dvacet let v americkém exilu a následně další dvě desetiletí po roce 1989, kdy se začali pravidelně vracet do Čech. Spojovala je nejen česká národnost a akademická dráha, ale i společné aktivity v oblasti vydávání knih a časopisů, cestování a vzájemné rodinné vazby – Josef Škvorecký byl kmotrem syna Oty Ulče. Autor, díky osobním zkušenostem a dopisům, přináší nové a hlubší poznatky o životě a tvorbě Josefa Škvoreckého.