Tento spis pochází od významného dánského filosofa a teologa 19. století (1813–1855), který je považován za jednoho z prvních existencialistů a ostře kritizoval tehdejší dánskou církev. Zabývá se tématem lásky, jak je popsána v Novém zákoně. Kierkegaard se k novozákonním textům staví neotřele a přímo, vnímá je jako „příručku pro oběť“ a usiluje o osobní vztah s „pokorným Kristem“. Jeho dvojdílné dílo klade důraz na spontánní a individuální odpovědnost.