Álegríův román čtenáře okamžitě zaujme svou bohatostí a rozmanitostí témat, čerpaných z různých prostředí. Přestože se v centru příběhu odehrává tragédie, autor vkládá do díla i momenty humoru, citu, lyriky a lidové kultury. Pravidelně v něm zobrazuje těžký život peruánských indiánů na počátku století. Sleduje osudy rolnické komunity a ukazuje, jak jsou Indiáni vyhnáni ze své půdy a nuceni pracovat v nelidských podmínkách – v dolech, na plantážích koky a cukrové třtiny, při sběru kaučuku v pralese, ale i na okraji měst a v přístavech. Na pozadí divoké a krásné andské přírody, kterou autor vykresluje s neobyčejnou básnickou silou, ožívají silné a živé postavy.