Hroch potřeboval nějaký čas, aby si zvykl na život mimo Afriku. Zpočátku se bál i jen vyjít ven a přejít ulici. Ani pohyblivé schody v podchodech mu nedělaly radost. Prostě, Afrika je Afrika a město je město – s tím se nedá nic dělat. Jakmile si ale hroch na městský ruch zvykl, s nadšením sledoval auta, trolejbusy i autobusy. Nejvíc ho ale bavily tramvaje a jejich zvonění. Aby věděl, že tramvaje nejsou všechny stejné, vyprávěl jsem mu jeden příběh.