Rozmarná léta

Jiří Menzel ve svých vzpomínkách vypráví o svém dětství v pražské měšťanské rodině a o kulturním prostředí, které ho formovalo. Popisuje svá studentská léta na FAMU a rozhodnutí věnovat se filmu, ačkoli původně miloval divadlo. Vzpomíná na natáčení svých nejznámějších filmů, jako jsou *Ostře sledované vlaky* a *Rozmarné léto*, v době české filmové nové vlny. Za *Ostře sledované vlaky* obdržel Oscara a byl vyhlášen mužem roku 1968. Následující období, léta sedmdesátá, pak popisuje jako absurdní boj s byrokracií a nekompetentností, plný ústupků a kompromisů. Jeho memoáry končí rokem 1988, těsně před pádem komunistického režimu v Československu. Dílo propojuje osobní a profesní život autora s historickým kontextem a nabízí tak i pohled na poválečnou českou společnost. Autor se v samostatných kapitolách věnuje vzpomínkám na své učitele, zejména Otakara Vávru, kameramany, herce, filmové kritiky a lidi zapojené do filmové diplomacie. Nejde jen o zábavné historky z natáčení, ale především o vhled do vzniku a vývoje jeho tvůrčí metody, jeho pohledu na film a jeho přesvědčení o tom, jak by filmy měly vznikat. Celým textem se prolínějí jednoduchá pravidla, kterými se řídil: chtěl natáčet filmy, které se lidem budou líbit a do kterých budou rádi chodit.