Romantickí mesianisti

Mesianizmus označuje pasivní přístup a iracionální očekávání rychlého zlepšení nepříznivé situace ve světě, civilizaci, státě či národě prostřednictvím zásahu spasitele. Je to forma utopického myšlení spojená s konkrétním historickým posláním. Základem tohoto myšlení je víra v předurčení a vyvolenost určité skupiny lidí. Typické pro mesianismus je přesvědčení o předestinaci a vnímání sebe sama jako nositele dějinné úlohy spasitele, který dokáže svět obnovit a regenerovat. Spása je chápána jako konečná záchrana člověka, a tedy i lidstva, nebo jako přístup k věčnému štěstí po smrti. Zásah spasitele má být náhlý a předcházet mu má naplnění času v kritické situaci. Výbor ze slovenských romantických mesianistů, sestavený Ľubicou Somolayovou pod názvem Romantickí mesianisti, vychází z výzkumu literárního historika Oskára Čepana, který rekonstruoval slovenský romantismus jako komplexní strukturu, v níž jednu linii pojmenoval mesianismus. Antologie představuje konkrétní literární podobu mesianismu v básních Viliama Paulinyho-Tótha, Mikuláše Dohnányho, Jána Bottu, Petra Kellnera-Hostinského, Sama Bohdana Hroboňa, Michala Miloslava Hodžu a Janka Kráľa.