Kniha obsahuje eseje českého spisovatele v exilu, psané v letech 1985 až 1995 a navazující na jeho předchozí publikace. Autor v nich reflektuje literární a kulturní dění osmdesátých let, poznamenané ideologickým rozdělením světa a tlakem na politickou příslušnost v umělecké tvorbě. Eseje se věnují osobnostem jako Jaroslav Seifert a Mark Twain, vzpomínkám na přátele, například Josefa Zábranu, a atmosféře normalizace v Československu sedmdesátých a osmdesátých let. Kniha je doplněna edičními a vydavatelskými poznámkami, vysvětlivkami a rejstříkem.