Román vypráví příběh Joan Fosterové, která píše nenáročné historické romány pod jménem Louisa K. Delacourtová, ale zároveň je uznávanou básnířkou. Kniha se zabývá důvody, které ji přivedly k pokusu o sebevraždu, inscenovanou jako únik z tíživých životních okolností a nespravedlností společnosti. Margaret Atwoodová vykresluje Joan jako povrchní a „romantickou“ hrdinku, podobnou postavám z jejích vlastních románů. Tímto postupem si vytváří prostor pro kritickou a často ironickou reflexi nejen populárního „čtiva“, ale především současného lidského života.