Tento krátký román, pocházející z druhé poloviny 17. století, představuje vrchol starší korejské prózy. Příběh o ženě, která zažila opuštění i opětovné přijetí od manžela, věrně zobrazuje život v Koreji té doby. Autor navíc tím, že dílo napsal v korejštině, dokázal její plnohodnotnost a rovnocennost s čínštinou, která byla tehdy považována za jediný uznávaný jazyk pro psaný projev.