Prozodické spisy raného obrození

Tento svazek obsahuje souhrn čtyř klíčových textů o teorii verše z období raného obrození, které zásadně ovlivnily dobové debaty mezi příznivci sylabotónismu a časomíry. Soubor začíná novým českým překladem děl Josefa Dobrovského – Böhmische Prosodie (1795) a Prosodie (1798, česky vychází poprvé) – jež položila základy reformy českého verše založené na sylabotónismu. Dále obsahuje spis Počátkové českého básnictví, obzvláště prozódie (1818) od Pavla Josefa Šafaříka a Františka Palackého, který ostře kritizuje Dobrovského sylabotónismus a jeho uplatnění v poezii básníků kolem Karla Hybše. Uzavírá ho doposud málo známý text Zlomky o českém básnictví, zvláště pak o prozódii (1820) od Šebestiána Hněvkovského, jenž se staví na obranu generace Hybše a zároveň se snaží najít společnou řeč mezi oběma protichůdnými směry. Texty jsou opatřeny komentářem, vysvětlivkami a slovníkem odborných termínů.