Známý neurolog a psychiatr vnímal strach z lezení jako podnět, který jeho život obohacoval. Ptá se, proč se člověk má jen pasivně podřizovat okolnostem a nemůže překonat vlastní obavy. V horách nacházel prostor pro hluboké úvahy a uvědomoval si, že právě tam se rozhodoval o nejdůležitějších věcech ve svém životě. Všechny zážitky, které mu hory, skály a hřebeny přinesly, považoval za cennou životní úrodu, uloženou v bezpečí před zapomněním. Jeho myšlenky o horolezectví doprovází působivé fotografie Jana Zahradníčka.