Často se cituje Dostojevského myšlenka z Bratrů Karamazových, vyjádřená různými formulacemi typu: „Když Bůh neexistuje, vše je dovoleno.“ Tato představa však neodpovídá realitě. Historie ukazuje, že lidé věřící i nevěřící se chovají stejně – jak morálně, tak i amorálně, a to i v extrémních případech. Moderní neurověda a poznatky o lidském poznávání navíc ukazují, že nikdo, ani věřící, ani nevěřící, nikdy neměl a nemá volnou ruku k páchání zla. Příčiny lidského chování, včetně empatie, altruismu, lásky, ale i zločinnosti a náboženských přesvědčení, je třeba hledat hlouběji, v našich biologických a kulturních kořenech.