Přítelkyně z domu smutku

Kniha čtenáře přenáší do stísněných prostor ruzyňské věznice. Autorka v každé kapitole představuje novou ženu, s níž se během pobytu setkala. Některé z nich si získaly její přátelství, k jiným cítila odpor, přestože všechny sdílely stejný osud – věznění. Důkladně popisuje povahu každé ženy a snaží se pochopit motivy jejího jednání. S psychologickou citlivostí rozebírá, jaké kroky každou z nich přivedly do tohoto izolovaného a nelidského prostředí. Uvědomuje si, že takové utrpení by jen stěží snášeli i muži, natož ženy. Popisuje, jak věznice negativně ovlivňuje její „přítelkyně“, jak trpí psychicky, až na hranici ztráty duševních schopností. Výstižně zachycuje vztahy na cele i v celé věznici a dopad takového prostředí na lidskou psychiku. Zjišťuje, jak důležité je mít v takové situaci někoho blízkého. Hodnoty, které dříve považovala za samozřejmé, se v drsných podmínkách věznice radikálně mění a její priority se posouvají. Každý člověk je jiný a má jiné potřeby, a proto psychický nátlak a nelidské podmínky působí na každého jinak. Všechny vězeňkyně touží po svobodě, ale věznice podlamuje síly každému z nich. Někteří se jí vzdávají, jiní se snaží vzdorovat. Z některých se stávají egoisté, zatímco jiní myslí i na ostatní a snaží se jim alespoň trochu zpříjemnit pobyt, i když je to téměř nemožné. Uvědomuje si, že vlídné slovo může mít větší hodnotu než krásné prostředí. Kniha je věrná psychologickému žánru a autorka se kromě své vlastní zkušenosti disidentky zaměřuje především na pocity a emoce svých spoluvězeňkyň. Prostřednictvím jejich charakterů vytváří hluboké portréty lidí na okraji společnosti a zároveň nachází paralely mezi jejich situací a životem v totalitním režimu. Pobyt ve vězení, i když trval jen rok a v relativně mírných podmínkách, měl na její dílo zásadní vliv.