Premena a iné poviedky

Povídky Ortieľ, Proměna, V trestanecké kolonii a Umělec v hladovění patří bezesporu k nejčtenějším a nejčastěji analyzovaným krátkým textům minulého století. V Ortieli, který Kafka napsal jedinou nocí v září 1912, lze nalézt zhuštěný obraz autorova celoživotního konfliktu s otcem a také náznak jeho vztahu s Felice Bauerovou. Úvodní věta nejrozsáhlejší Kafkovy povídky, Proměny, je sama o sobě aforismem či podobenstvím a její závěr – „se v posteli proměnil v příšerného brouka“ – dodnes nabízí široké možnosti interpretace. Ztráta otcovské autority v rodině vede k synově degradaci na škodlivý hmyz, kterého je třeba odstranit. Příběh nelidského zacházení s odsouzenými (V trestanecké kolonii) má sice spravedlivý závěr, ale vnímáme jej především jako Kafkovo odmítnutí války a lidského utrpení, stejně jako příběh hladovějícího umělce chápeme jako autorovo odmítnutí života založeného na zvyklostech a přijímání pravd vnucených druhými. Jak říká protagonista této povídky: „Musím hladovět, nemohu jinak. (...) protože jsem nenašel jídlo, které mi chutná.“