Prekliate dni

Ivan Bunin zásadne zavrhoval jak Francouzskou revoluci, tak i Ruskou revoluci roku 1905. Stejně tak nepřijal ani Říjnovou revoluci v roce 1917. Nejprve před ní uprchl na Krym a následně, na počátku roku 1920, s manželkou opustil Rusko a usadil se v Paříži, kde žil v emigraci až do své smrti. Ve své knize Prokleté dny, která je jeho deníkem, zaznamenává krutost a nemilosrdnost ruské revoluce roku 1917. Psal ji v Moskvě a v Oděse v době, kdy se připravoval na emigraci a uvědomoval si, že Rusko už pravděpodobně nikdy neuvidí. Při jejím čtení se v nás probouzí pocit, jako by na pozadí „věčné“ ruské přírody ožily postavy z jeho venkovských próz. Hrdinou deníku je však ve skutečnosti odlidštěný, zmanipulovaný dav, kdysi „svatý ruský lid“. Bunin neúprosně odhaluje sebeklam, tak typický pro ruskou inteligenci, totiž zbožňování lidu, za kterým se ve skutečnosti skrývala hluboká lhostejnost k němu. Bunin píše o tom, že ruská inteligence, žijící v okouzlení kolektivistickými ideály a snící pouze o lidech a lidstvu, sedláka vůbec nevnímala. V Buninově pojetí ruská revoluce znamenala jednoznačný konec historického Ruska. Byl to pro něj apokalypsa, katastrofa, kterou prožíval na vlastní kůži. Proto byl přesvědčen, že tuto pohromu nemůže ospravedlnit žádný utopický sen, ani osobní mytologie.