V roce 1827, ve věku dvaceti pěti let, publikoval Victor Hugo zásadní text romantického dramatu. Tato předmluva, vlastně doslov k jeho rozsáhlé historické hře Cromwell, odvážně nastiňuje principy nového uměleckého směru, který klade důraz na volnost v inspiraci i formě. Hugo v této eseji vyjadřuje silnou touhu po proměně vnímání umění a stává se tak nejdůležitějším hlasem mladé francouzské generace umělců a intelektuálů v prvních desetiletích 19. století. Tato generace, otevřená evropským vlivům, usilovala o radikální překonání přísných pravidel a omezení klasicismu, zejména takzvaných tří jednot.