V Pražských obrázcích, souboru fejetonů psaných v letech 1864 až 1875 a poprvé vydaných roku 1876, Neruda zachycuje životní scény z tehdejší Prahy. Zaměřuje se na projevy zločinu a prostituce, sleduje osudy žebráků a popisuje prostředí zastaváren a pražského záduší – míst, kde se nejzřetelněji projevuje propast mezi bohatými a chudými v kapitalistické společnosti. Neruda vnímá příčinu zločinnosti především v nepříznivých sociálních podmínkách. Osudy pražské chudiny líčí v příbězích s baladickým nádechem, například v obrázku Po nárožích, ale i v lehkých a hravých fejetonech (Služky, Kuchyně na trhu a další). Všechny texty spojuje Nerudův kritický pohled na veřejné dění a jeho sympatie k lidem, kteří jsou ve společnosti utlačováni.