Desetiletá Jana se jednoho zimního dne zamýšlí nad sněhovou vločkou, která jí přistane na nose. Z jednoduché otázky, co je to za vločku, se rozvíjí řada dalších úvah – o jejím původu, věku, jménu (Jana si ji představuje jako Františka!), vztahu k ostatním vločkám a o tom, kolik jich Bůh může stvořit. Zajímají ji i složitější souvislosti, jako je proměna vody a koloběh sněhu. Racionální vysvětlení jejího bratra ji však neuspokojují. Jana se tak dostává k vlastním myšlenkám o Bohu a vytváří si k němu nový, osobní vztah. Tato novela se dotýká hlubokých otázek, ale díky živým dialogům působí svěže a čtivě.