V 6. století př. n. l., v době halštatské kultury střední Evropy, bohatství koncentrovalo do rukou velmožů, zatímco většina obyvatelstva chudla. Hradiště a dvory ožívaly díky obchodním karavanám putujícím po Jantarové stezce, které přinášely luxusní zboží a odváděly zajatce určené k otroctví. Život velmožů se odehrával v nákladných hostinách, oslavách předků a velkolepých pohřbech. Tato prosperita přilákala pozornost kočovných pastevců a jezdců ze stepí u Dunaje a Černého moře, kteří viděli snadnou příležitost k zisku. Místní klany a kmeny, vedené bojovníky a často rozdělené vnitřními i vnějšími spory, nedokázaly efektivně odolat nájezdům těchto početných a dobře organizovaných sil. Situaci komplikoval fakt, že někteří velmoži se dokonce přidávali k drancování. Když se nájezdníci spojili s místními spojenci a chystali se k rozsáhlé výpravě do střední Evropy a dále na západ, do dění zasáhli vlivní muži, předchůdci keltských druidů. Ti se obraceli k prastarým bohům a praktikám bojovnických bratrstev z doby bronzové, jež byly kruté, ale podle jejich přesvědčení jedinou odpovědí na brutalitu nájezdníků. Neomezovali se pouze na vzpomínky na minulost, ale staré bojové zvyky oživovali. Nejen v Býčí skále a okolí. Nájezdníci se tak nečekaně střetli s nečekaným odporem. Svá tajemství skrývaly i kněžky a vědmy z tajných ženských společenství, které dokázaly ovlivnit osudy živých i mrtvých. Hlavní hrdinové románu se ocitli v mocenských hrách a bojovali o život, svobodu, čest a hrdost. Příběh přináší hrdinské činy i zradu, zaryté nepřátelství i pevné přátelství a silnou, rozporuplnou lásku, která se vymyká běžným představám a připomíná mýty o bozích z počátků světa.