Povídky v této sbírce se jmenují „Povídky o Dlouhém luku“ podle anglického rčení „střílet dlouhým lukem“, což znamená chlubit se přehnanými a nepravdivými tvrzeními. Každý z osmi příběhů se točí kolem něčeho neuvěřitelného, a vysvětlení k tomu najdete přímo v dané povídce. Proto si hlavní postavy, které se takových věcí dopouštějí, pojmenovaly svůj spolek Liga Dlouhého luku – protože dělaly věci hodné smyšlenek a přehánění. Členové Ligy Dlouhého luku totiž dokázali uskutečnit to, co se v anglických příslovích a říkadlech považuje za nemožné, a dokázali tak, že i zdánlivé nesmysly mohou být skutečností.