Povídky II.

Druhý svazek povídek obsahuje tvorbu z let 1856 až 1858, tedy z pozdější fáze Němcové tvorby. Hlavní povídkou sbírky je „V zámku a v podzámčí“, kde se zájem šlechty o osud chudých probouzí až s vypuknutím cholery, která ohrožuje všechny bez rozdílu. Jak poznamenal Nejedlý, Němcová v této povídce jedinečně zachytila sobeckost, zbabělost a krutost pánů. Další povídka, „Chudí lidé“, vyniká živým popisem domu a rodinného života kupce Hlouška. „Dobrý člověk“ srovnává život na českém venkově s životem českých učedníků a služebnictva ve Vídni, přičemž nejrealističtější postavou je forman Hájek. „Chyže pod horami“ oslavuje Slovensko a prostý život jeho obyvatel. V povídce „Pan učitel“ Němcová líčí jak idealizované vzpomínky na vlastní školní léta, tak i svůj ideál učitele. Svazek uzavírá nedokončená povídka „Cesta z pouti“.