Popel a prach

Autor nás v románu přenáší do říše Polosnu, do světa Pomezí, k trnovému kříži, na kterém visí mrtvý mnich. Ten odhalil tajemství tohoto místa a zaplatil za to životem. Světu zanechal zvláštní odkaz pro svého přítele: pátrej a hledej odpovědi. Přítel proto vezme brokovnici, usedne na motorku BMW a vrací se do ulic, kde se vznáší jen popel a prach. Román, oceněný Cenou Janusze Zajdela, začíná ukázkou: Pamatoval si, jak nesrozumitelně mluvil do telefonu. Měl pocit, že mu jazyk ztvrdl a ústa jsou mu cizí. Jeho vlastní křik se odrážel od stěn a stropu, dusil se jím, zatímco objímal tělo, které se vymanilo z pout. A pak pocítil něco, co nedokázal vyjádřit. Byl to chlad, náhlý ledový příval, který ho pokryl námrazou. A pak se objevila postava. Černá a rozmazaná, jako špatná fotografie. Vystoupila z počmárané zdi, zahalená v peleríně černé jako kouř z hořících pneumatik. Neměla tvář, jen ptačí zobák jako maska morového doktora. Zahlédl i žlutavé, zahnuté čepele v jejích rukou. Měl zpocené dlaně a cítil, jak se mu hrtan plní ledovou rtutí. Věděl, co viděl jeho synovec. Říká jim skeksové.