Pomýlené lásky

Milostné příběhy, zvláště ty od mistra, obvykle nezestárnou. A Čechovovy už vůbec ne – téměř by se dalo říci, že jsou nám dnes bližší než jeho současníkům. V této knize najdete dvanáct podob lásky, každá jiná, a přesto je spojuje jedna věc: jsou trochu smutné. Ne příliš, právě jen trochu – a to je snad Čechovovo specifikum, tajemství jeho půvabu. Lásku pozoruje z odstupu, ať už o ní vypráví lidem, kterým už dávno přerostla přes hlavu, nebo ji ukazuje v pokročilejších fázích – v manželství, a zejména mimo něj. Manželství, jeho podoby a milostné trojúhelníky podrobuje kritice, ale nijak ne nemilosrdné; spíše chápavé a často i odpouštějící. Nevyslovuje o lásce žádný soud, jen jako by znal všechny její propasti i vzlety a věděl, jak to vše prožívají obyčejní, všední lidé. Proto možná vzniká dojem lyriky v nejstřízlivější, triviální a často i směšné realitě, ten pocit zvláštního dojímání a lítosti k lidem, který nakonec dělá člověka bytostí nejen myslící, ale i cítící.