Poldík rumař a jiné povídky

Poldík, rumař, žil životem v ustáleném rytmu. Jeho dny se od sebe téměř nelišily – v létě vozil písek z Podskalí na stavby a v zimě led do sklepů pražských sedláků. I při chůzi vedle svého vozu si zachovával pomalý, rozvážný krok, který nerespektoval ani nedělní klid. Byl proslulý jako odborník na koně, přesto jeho vlastní koně vypadali chudokrevně a vyhuble. Jedinou změnu ve svém životě Poldík zažil díky Málce, dceři sousedky, která po matčině smrti začala nosit jemu oběd. S Málkou po boku Poldík ožil a cítil se šťastný. Bohužel, Málka se nakonec upnula k mladému a živému pískaři Frantíkovi, který ji okouzlil plavbami po Vltavě. Když se Málka s Frantíkem vzali, Poldík se obrátil zády k rumařině a začal se věnovat léčení koní. Zároveň se snažil naučit chlapce rumařů pískařskému řemeslu, aby se vyhnuli zklamání, které sám prožil. Málka s Frantíkem měli syna. Po Frantíkově nešťastné smrti se o něj Poldík postaral. Málka však nechtěla, aby její syn pokračoval v pískařské práci svého otce, která ho nakonec stála život. Proto Poldík vychoval chlapce k rumařině.