Poldík rumař

Poldík, rumař, žil životem v ustáleném rytmu. Jeho dny se od sebe téměř nelišily – v létě vozil písek z Podskalí na stavby a v zimě led do sklepů pražských sedláků. I když byl uznávaným odborníkem na koně, jeho vlastní koně byli vždy hubení a slabí. Jedinou změnu ve svém životě zažil Poldík, když mu začala nosit oběd Málka, dcera sousedky, po smrti její matky. S Málkou po svém boku se Poldík cítil mladší a šťastnější. Jenže Málka se nakonec zamilovala do Frantíka, veselého pískaře, který ji vozil na loďce po Vltavě. Když se Málka s Frantíkem vzali, Poldík se znechutil svou prací a začal se věnovat léčení koní. Zároveň se snažil, aby se chlapci, kteří se učili rumařskému řemeslu, stali pískaři, a tak se vyhnuli zklamání, které zažil on. Málka a Frantík měli syna. Po Frantíkově smrti se o něj Poldík postaral. Málka však nechtěla, aby její syn pokračoval v pískařském řemesle, které stálo Frantíka život. Proto Poldík vychoval chlapce jako rumaře.