Pokušení svatého Antonína

Gustave Flaubert (1821–1880) věnoval románu *Pokušení Svatého Antonína* (La Tentation de Saint Antoine) téměř celý svůj život. Inspiraci k němu nalezl pravděpodobně v Goethově *Faustovi*, s nímž sdílí motiv konfrontace člověka s ďáblem. Kniha, vydaná ve třech verzích (1849, 1856 a 1872, s definitivní verzí z roku 1874), zobrazuje v živých a fantastických vizích všechny iluze, kterými lidstvo v průběhu dějin zaplňovalo prázdnotu nebes. Román, psaný formou divadelního scénáře, se odehrává během jedné noci, kdy svatý Antonín Veliký na poušti čelí obzvláště mučivým pokušením – tématu oblíbenému ve středověkém i moderním umění. Flauberta k napsání díla podnítil obraz s tímto námětem, který spatřil v Paláci Balbi v Janově. *Pokušení Svatého Antonína* je považováno za vrchol jeho tvorby, ačkoli širší veřejnost zná spíše jeho román *Paní Bovaryová*.