Pohřešuje se...

Před sebou jsem měl devětadvacet studentů posledního ročníku vojenského gymnázia a snažil jsem se upoutat jejich pozornost přednáškou o matematických objevech René Descarta, jezdeckého důstojníka a možná i účastníka bitvy na Bílé hoře. Před měsícem bych si ani nepředstavil, že budu v takové situaci. Ale jak řekl asistent Jarolím, všechno se to stalo díky řetězci drobných náhod a jejich logickému následku – a jistě by to dokázal i spočítat. Ve skutečnosti se těsně před začátkem školního roku ve škole uvolnily dvě pozice učitelů, kvůli infarktu a osobním problémům. O těch učitelích jsem vůbec nevěděl a já si užíval slunné léto v Praze na Žlutých lázních. Vzpomínám na volejbal, opalující se dívky a chladnou vodu Vltavy, které mi zpříjemňovaly poslední studentské prázdniny. V září mě čekalo nové zaměstnání, na jaře roční vojenská služba a pak už jen líně plynoucí roky dospělosti.