Pohádka o králi Škrábalovi čili o Ivanovi Krasopisci

Hugo Vavrečka věnoval svému vnukovi Ivanu M. Havlovi v březnu 1945 Pohádku O králi Škrábalovi, známého také jako Ivan Krasopisec. Kvůli poválečnému zmatku se však tato pohádka k Ivanovi a ostatním čtenářům dostává až nyní, po více než sedmdesáti letech. Její příběh je i po tak dlouhé době stále živý a poučný. Ukazuje, jak se králevičovi roztřásly kolena a zapotil čel, když zjistil, že neumí správně psát. Ticho v učebně přerušovalo jen skřípání křídy. Králevič byl zahanben, když se na konci jinak úspěšné zkoušky ukázala jeho neschopnost v psaní, a s námahou dopsal i adresu na pohlednici, která se však rozplizla do nečitelných čar. Uvědomil si, že před budoucím královstvím vytvořil hroznou šmouhu. Se sklopenou hlavou se vracel ke svému trůnu, zatímco si lidé šeptali: „škrábe“ a významně pokyvovali hlavami.