V Podpolianskych rozprávkach Hronský naväzuje na témy, které rozvíjel ve svých raných dílech, ale obohacuje je o zkušenosti získané pozdější tvorbou. Stejně jako v počátcích, i zde využívá humor, který je však jemnější a lyrický. Neusiluje o posměch nebo kritiku, ale spíše o vyvolání citové odezvy u čtenáře.