Tato kniha patří Haně Formánkové, jako uznání za to, kým je. Některá slova se nám někdy hůře vyslovují, například slovo soulož. Znamená to, že spolu ležíme, obvykle v ložnici, a věnujeme se intimním záležitostem, které jsou součástí lidské zkušenosti odjakživa. Vím, že někteří by dali přednost slovu milování, ale mám pocit, že by se duchovní rádce této knihy, Charles Bukowski, takovému řešení příliš nezamlouvalo. Pojďme si užívat autentického života, dokud můžeme. (autor)