Sbírka historických povídek, vycházejících z archivních pramenů, se skládá ze dvanácti příběhů odehrávajících se v Praze a samostatné části s názvem „Tři obrázky venkovské“. Nejrozsáhlejší povídka pojednává o sňatku mladého lékaře na panství se starší, bohatou vdovou. Veselý a lehkomyslný Vlach se s ní ožení kvůli majetku, ale její žárlivost promění manželství v utrpení, které postihne i jejich chudou chovankyni. Mezi další pražské povídky patří: V kolleji Rejčkově, Boj o pivo pivem, Malý Faust, Rytíři, Mluvte česky, V úkropě sladovnickém, Dlouhý muž, O veliké noci v staré Praze, Tanec a připití, Očarovaný švec, Pytláci. Venkovské povídky nesou názvy: Bouře v Olomouci, Strach na Táboře, Bezbožnice. Všechny příběhy (s výjimkou Pytláků, z roku 1720) se odehrávají v předbělohorské době, kterou autor odráží i ve svém jazyce. Přestože autor často popisuje příběhy s odstupem, v povídkách z prostředí chudých městských vrstev je cítit jeho soucit s utlačovanými.