V této básnické Lužné, jako by se postava usadila v poklidné valašské vesnici. I přes vážnou nemoc nachází v tomto klidu hlubší spojení s krajinou a v ní prožívá Boží stvoření. Toto sblížení s přírodou a vírou však neznamená opuštění lidských pocitů – v básních se objevují i milostné a smyslné motivy. Lužná je tak místem, kde se setkává Boží akt stvoření s běžným, někdy radostným, jindy bolestným a vždy lidským životem.