Paci, paci, pacičky...

První vydání Baumánovy prózy vzniklo v samizdatu v roce 1987, ačkoli psána byla již o tři roky dříve. O rok později, v roce 1988, ji publikoval časopis Revolver Revue v čísle 11. Ukázka ze sedmé kapitoly se objevila i v dánském sborníku Prags børn /Raevens Sorte bibliotek/ (Kodaň, 1989) spolu s díly dalších českých undergroundových autorů, jako byli Jáchym Topol, Zuzana Brabčová a Vít Kremlička. Kniha je humorným příběhem o dětství a dospívání homosexuálního chlapce v období reálného socialismu. Podle dobových recenzí se jednalo o neobvykle otevřenou a upřímnou zpověď. Vypráví o jeho rodině, kde dominuje autoritářský otec, a o jeho osobních zážitcích a láskách. Hlavní postava, která zároveň příběh vypráví, působí po celou dobu poněkud dětinsky, což podtrhuje komický efekt. Přestože některé momenty mohou působit mrazivě, kniha je převážně plná humoru a čtenář se u ní bude upřímně bavit.