Román, který se na první pohled jeví jako nenáročná sonda do současné společnosti a jejích třídních rozdílů, v duchu díla Kipps, se brzy zaměřuje na kritiku tehdejších zákonů a podmínek v léčebnách pro duševně nemocné. Ke konci příběhu autor prostřednictvím postav nastiňuje debatu o feminismu a napětí mezi osobní svobodou a tlakem společnosti.