Jižní Pacifik a jeho ostrovy odjakiva lákaly Evropany, ale jen málokdo z nich se tam skutečně dostal a mohl si vychutnat jejich krásu – od polonahých žen a západů slunce nad šumícími plážemi, až po umění Polynésanů v podobě řezbářství a tetování. Etnolog Miloslav Stingl, uznávaný cestopisec, byl jedním z těch, kteří se s tímto rájem setkali ještě před nástupem globalizace. Jak sám napsal v roce 1974 v knize, která se dočkala mnoha vydání: „Je ještě na světě něha? Je ticho, nepřerušený tok štěstí, je ještě na světě ráj? Říkají, že je. Etnograf ho nazývá Polynésií, zeměpisec Ostrovy jižních moří.“
Nyní vychází aktualizované a doplněné vydání Stinglova vyprávění o Tahiti, Samoy, Novém Zélandu, Markézách a Velikonočním ostrově. Čtenáři v něm naleznou Stinglovy proslulé postřehy, podložené odbornými znalostmi, a také nové pasáže věnované překvapivému fenoménu – lidojedství. Dozvíte se například, že Maoři si z lidských kostí vyráběli i praktické předměty, jako kolíčky na prádlo a flétničky, že Markézané si lidské maso oblíbili, a že na Velikonočním ostrově se nachází Jeskyně kanibalů. V knize Ostrovy krásy, lásky a lidojedů, kterou osmdesátiletý Stingl přináší, se dozvíte o těchto a dalších zajímavostech. Brzy vyjde i pokračování, které představí Stinglovy cesty do Melanésie a Mikronésie.