Marx analyzuje francouzské třídní boje v letech 1848 až 1851 z pohledu historického materialismu. Zkoumá roli dělnictva v revoluci roku 1848 a vysvětluje, jaké podmínky vedly k prosincovému státnímu převratu Ludvíka Bonaparta v roce 1851. Bezprostředně po převratu Marx stručně a výstižně shrnul dosavadní vývoj francouzské historie, přičemž ukázal, že státní převrat byl logickým a nevyhnutelným důsledkem předchozích událostí. Podle Engelse se při tom Marx nezabýval osobou Bonaparta jinak než s opovržením.