Od Zalmoxida k Čingischánovi

Autor se zabývá starobylými tradicemi, mýty a rituály z Evropy i jiných částí světa. Zkoumá například původ jména Dákové, které podle starověkého historika Hérodota označovalo „vlky“ a patřilo k nejstatečnějším národům. Ptá se, zda lze Zalmoxida, původně údajného otroka Pythagora, chápat jako boha země s tajnými náboženskými praktikami. Zajímá ho také význam motivu „únavy Boha“ v mýtech z Balkánu, střední Evropy i Asie. Autor se věnuje roli rituálního lovu při zakládání sídel a států, stejně jako úloze lidských obětí v rámci stavebních rituálů. Zkoumá, zda se na rumunském venkově zachovaly šamanské praktiky nebo uctívání bylin spojených se životem a smrtí. A konečně, analyzuje, zda je smíření se smrtí, jak je zobrazeno v rumunské lidové baladě o jehňátku, typické pro charakter celého národa. Mircea Eliade na tyto otázky odpovídá s hlubokými znalostmi a vytříbeným stylem, opíraje se o rozsáhlé studium starověkých evropských i mimoevropských kultur. Jeho cílem je vzbudit v čtenáři stejný zájem o tyto tradice, jako o kultury Řeků, Afričanů nebo Indů, a to se mu podle českých čtenářů daří.