Tato kniha shromažďuje šestnáct studií od dvanácti autorů (E. Balcerzan, E. Czaplejewicz, I. Dąmbská, M. Głowiński, W. Kalaga, E. Kużma, H. Markiewicz, R. Nycz, W. Panas, K. Rosnerová, A. Okopień-Sławińská, J. Sławiński) a zaměřuje se na polskou literární teorii let sedmdesátých až devadesátých. Nejde však o obsáhlý přehled, který by zahrnoval všechny autory a směry. Kniha se soustředí na strukturalismus a sémiotiku, které v té době hrály klíčovou roli v teoretickém myšlení a ovlivňovaly různé literární iniciativy. Pro české čtenáře nabízí kniha pohled na specifický polský kontext, ale především přispívá k mezinárodní diskusi o literární teorii 70. a 90. let. Studie se zabývají otázkami postavení literární teorie, jejím vztahem k literatuře, proměnami poetiky a hledáním rovnováhy mezi vědeckým přístupem a interpretací.